Minimalismus jako životní filozofie

Už je to nějakou dobu, co jsem začala praktikovat minimalističtější přístup k životu. Jak jsem k tomu dospěla, si můžete přečíst tady. Minimalismus je dneska moderní, to už všichni víme. Ačkoliv já osobně nemám ráda trendy a většinou je mi úplně jedno, co zrovna „letí“, tak jsem docela ráda, že se o minimalismu začalo mluvit v masovém měřítku. Proč? Protože si myslím, že minimalismus je přirozenou odpovědí na konzumní životní styl a na poslední světovou finanční krizi z roku 2008. Navíc může tahle filozofie  přispět k vašemu plnějšímu a spokojenějšímu životu. Nevěříte?

Pro mě se minimalismus stal odpovědí nejen na moje problémy spojené s častým cestováním a věčně přetékajícími kufry, ale i při změně životního stylu. Nutno podotknout, že minimalismus pro každého z nás znamená něco trochu jiného a jeho přesná definice záleží jen na vás. Pro mě je minimalismus koncept, podle kterého mám jen to co potřebuji a dělám jen to co potřebuji, to co pro mě má nějakou hodnotu a co opravdu chci. Díky tomu mám více času a prostoru soustředit se na věci, které jsou pro mě opravdu důležité – vzdělání, rodina, práce, koníčky, osobní rozvoj, cestování.

Minimalismus jsem začala praktikovat, tak jako mnozí další, ze tří hlavních důvodů – časových, finančních a řekněme prostorových. Další výhody jsem moc neočekávala. Minimalismus mi rozhodně pomohl ušetřit čas i prostor, ale mojí peněženku alespoň první dva roky nešetřil. Nevím, jestli je to tím, že jsem udělala něco špatně nebo jestli je to přirozený vývoj situace. Spíše bych si tipnula to druhé. Celkově mě to vedlo k úvaze nad tím, jak se můj přistup k věcem, a k životu samotnému, změnil.

Co mi minimalistický přístup dal a vzal?

Začala jsem si kupovat dražší věci. Mívala jsem čtyři páry levných džínů a z toho mi seděly asi tak dvoje – teď mám džíny jedny (plus jedny staré do lesa, což ale nepočítám), které ovšem stály skoro stejně jako ty čtvery džíny dohromady. Pokud namítnete, že ne všichni si dražší věci můžeme dovolit, tak se zamyslete nad tím, kolik peněz utratíte za nějaký konzumní produkt v nižší kvalitě. A kolik stojí kvalitnější varianta? Vyplatí se vám (z dlouhodobého hlediska) mít něco o rok, dva či tři roky déle, než kupovat tu samou věc každý rok nebo sezónu?

Téměř jsem přestala kupovat „fyzické“ knihy. Miluju knihy a jsem ten typ člověka, kterého když vypustíte do knihkupectví, tak ho tam za dvě hodiny zase najdete. Fyzické knihy, a že jich mám doma už požehnaně, zabírají bohužel hodně místa a docela špatně se stěhují. Místo abych kupovala nové a nové výtisky, tak využívám knihovny (v Praze chodím do tří různých), kupuju e-knihy a nebo se spoléhám na dobrý vkus svých přátel a rodiny.

Chodím nakupovat jen když musím a mám jasně daný seznam toho, co potřebuju nakoupit. Případy spontánního nakupování se scvrkly na minimum. Pokud se mi náhodou stane, že mám nutkání si něco koupit, tak se sama sebe ptám, jestli je to opravdu něco, co nutně potřebuju.

Nosím toho s sebou méně. Dříve jsem s sebou tahal knihu navíc, svetr navíc, deštník pro případ kdyby náhodou začalo z blankytně modré oblohy pršet a další nepotřebné věci, které spadají do kategorie „co kdyby náhodou“. To stejné platí pro kufry a další zavazadla. Dnes si balím jen to, co je nezbytně nutné.

Přestala jsem kupovat suvenýry. Když jsem byla malá, tak mě tyhle nezbytně zbytečné upomínky z cest fascinovaly. Dnes se ráda podívám, ale až na výjimky si nikdy nic nekoupím. Raději si z exotických destinací přivezu fotky, pohlednici, vlastnoručně napsanou povídku nebo básničku. Pokud mám potřebu něčeho opravdu hmotného, tak si z cest vozím jídlo, koření a víno.

Snažím se dávat praktické dárky. Když jsem byla malá, tak jsem často netušila co komu dát a čas od času jsem dala dárek bez hlubší myšlenky. Dnes se snažím najít něco, čím obdarovaného potěším a zároveň mu dárek něco přinese nebo bude alespoň trochu praktický. Podle mě jsou nejlepším dárkem zážitky.

Mnohem více přemýšlím nad tím jak a s kým trávím čas. Nikdy jsem nebyla fanouškem nekonečných seriálů ani počítačových her a raději trávím čas s lidmi na kterých mi záleží nebo učením se něčeho nového. Ať už děláte a máte rádi cokoliv, vždy stojí za to zamyslet se nad tím, co mi ta která činnost přinese a jakou pro mě má cenu.

Přestala jsem téměř úplně platit za zábavu. Do kina chodím maximálně jednou ročně, Netflix si nepředplácím, do divadla zajdu jen pokud to pro mě má smysl, e-knihy kupuju ve slevách, časopisy nekupuju ani nečtu, hudbu poslouchám přes Spotify. Zábava tohoto typu pro mě osobně není důležitá, takže jí věnuju jen minimum času a peněz. Raději se jdu projít ven nebo trávím čas s přáteli a rodinou. Pokud jste, ale třeba filmový fanoušek, je jasné, že vaše priority budou někde jinde. A přesně o tom minimalismus je – o prioritách.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s