Na kole podzimním Třeboňskem

2 komentáře

Třeboňsko – kraj rybníků, ptačích rezervací, bohaté historie, mistrovských architektonických a vodohospodářských děl, krásné přírody, dobrého jídla, milých lidí a skvělých cyklistických stezek. A k tomu barevný podzim. Co víc by si člověk mohl přát?

Na Třeboňsko jezdím už více než deset let. Zažila jsem tam už hodně – od podzimních výlovů rybníků, přes letní parna strávená u pískoven, mírnější i tvrdší zimy, bouřky, vánice, senoseče, Velikonoce. Třeboňsko bez turistů i s turisty. Žila jsem tam ve stanu, v karavanu, v hotelovém pokoji, v apartmánu, na sto let starém statku a spala jsem pod širákem u ohně. Jednu dobu jsem tam byla místní. Třeboňsko je jedním z mých mnoha domovů a i když už tam nejsem tak často jako dříve, tak se tam snažím jezdit alespoň dvakrát ročně. Podzim je pro mě snad nejhezčím obdobím roku, takže rozhodování jestli jet nebo nejet na Třeboňsko na zářijový prodloužený víkend na kola bylo jednoduché. Naházela jsem do tašky pár nezbytností, sbalila jsem foťák a kolo a jela jsem.

IMG_4617

Cyklistův sen

Třeboňsko má úžasně propracovanou síť cyklostezek, mezi kterými si vybere jak náročný cyklista, tak třeba i rodina s malými dětmi. Posledních pár let se sláva Třeboňské pánve šíří nejen po celých Čechách, ale i do zahraničí, takže tu během sezóny bývá místy dost těsno.

To se, ale dá vyřešit tak, že sjedete mimo vyznačené stezky a vydáte se do lesů, mimo hlavní turistické atrakce a známá místa. Valná většina cest je tu asfaltových, polních a panelových, které jsou odkazem pohraniční stráže, která tu dříve byla. Pro fajnšmekry se samozřejmě najdou i lesní cesty, brody a další adrenalinovější prvky. Takže si tu opravdu vybere každý. Můžete ujet 10 kilometrů nebo třeba 100, záleží jen na vás.

IMG_4464

Útěk do lesů – mimo známé trasy

Poslední zářijový víkend byl všude hodně rušný a protože jsme se nechtěli přetlačovat s ostatními na známých cyklotrasách, tak jsme pro jistotu utekli do lesů, co nejdále od blázince svátečních jezdů, kteří mají v oblibě se motat hlavně kolem Třeboně.

Vydali jsme se ze Stráže nad Nežárkou, přes malebnou Pístinu, dál lesními cestami na Příbraz a lesovnu V Dubovici. Cestou jsme míjeli zvlněná pole, pomalu žloutnoucí lesy, malebné chalupy a rybníky ukryté v lese. Bylo krásně, ještě pořád docela teplo, takže jsme nebyli jediní kdo se vydal ven – občas na nás zpoza plotu vykoukly ovce, koně a kozy a na lesních cestách před námi utíkaly srny. Někde za lesovnou se nám ovšem podařilo špatně odbočit, takže jsme skončili neznámo kde, tedy v lese. Což se nakonec ukázalo jako zajímavá změna, protože kdykoliv jsme se chtěli posunout dál, tak nám nezbylo než sesednout z kol a z lesní pěšiny nejdříve vysbírat houby, kterých tu bylo jako po výbuchu Černobylu, a pak opět nasednout, ujet tři metry a celý proces zopakovat. Mně se navíc, jak je mým dobrým zvykem, podařilo zapadnout do bahna, takže jsem vypadala trochu jako ropák. Nakonec se nám podařilo najít sjízdnou cestu a tak jsme, obtěžkaní houbama (a já špinavá až za ušima), dojeli až na Peršlák.

 

Peršlák a nejsevernější bod Rakouska

Peršlák má zajímavou, i když pohnutou historii. Dříve tu byla německá vesnice, ze které však po odsunu Němců zbyly jen základy domů a ruiny starého mlýna. V místě, kde byste to nečekali, na malém pahorku nad rybníkem, stojí Lesní hotel Peršlák, postavený ve dvacátých letech 20. století, který dříve býval celnicí a sídlem finanční stráže, jelikož je na hranici Čech a Rakouska. Interiér hotelu je prodchnutý starými dobrými časy – v hlavním salonu tu visí portrét císařovny Sissi a po chodbách jsou vystavené novinové výstřižky se známými hosty. Mimo jiné sem rád jezdíval i spisovatel a publicista Pavel Tigrid.

My jsme se, ale usadili na prosluněné terase před hotelem. Výborně tu vaří, obsluha je milá a prostředí je krásné. A operuje tu kočičí gang. Vážně. Taky se mi tomu nechtělo věřit – kocouři, kteří nejprve nedbale elegantně procházeli mezi hosty, se ale v okamžiku, kdy nám přinesli jídlo, změnili na organizovanou zločineckou skupinu. Já jsem nakonec skončila s kočkou za krkem. Boj to byl krutý, ale nakonec jsem svůj daňčí guláš ubránila. Z Peršláku jsme se vydali zpátky do lesů, kde v těsné blízkosti hotelu najdete kámen označující nejsevernější bod Rakouska.

Mezi rybníky

Kam se vydáte dál z Peršláku, je jen na vás. Moje oblíbená trasa vede lesy směrem na Losí blato u Mirochova, odkud se můžete vydal dál mezi rybníky na Žíteč a Lutovou, až třeba k meandrům Lužnice. Každopádně se o svátcích a během hlavní sezóny vyhněte Staňkovu, jinak vám hrozí, že místo romantické krajiny se budete kochat zády cyklistů před vámi a chtě nechtě se budete muset stát součástí obřího peletonu cyklistů, kterých je tu v exponované momenty opravdu hodně a Staňkov se všemi těmi turisty a cyklisty někdy připomíná Václavák.

Kam za odpočinkem a relaxací

Když slezete z kola, a budete mít chuť odpočinout si od kola, procházek kolem rybníků a náročných gastronomických exkurzí, tak si zajeďte do nedalekého rakouského Gmündu, kde mají Solefelsenbad – komplex bazénů, saun a vířivek se slanou vodou a vlastně takové malé lázně. Je tu něco pro každého – od plaveckého bazénu až po tobogán a brouzdaliště. Z Třeboně a blízkého okolí tam dojedete asi za 45 minut a zažijete skvělý relax. Dvě hodiny v bazénu pro dospělého vás vyjdou na necelých 12 €, což není málo, ale za ten zážitek to určitě stojí. My jsme tam vyrazili na večer, kdy tam bývá nejméně lidí a užívali jsme si plavání ve venkovním vyhřívaném bazénu za svitu loučí a pozorovali jsme hvězdy nad sebou.

 

2 comments on “Na kole podzimním Třeboňskem”

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

w

Připojování k %s