Londýn: cesta, doprava a ubytování

Žádné komentáře

Moje letošní dubnová cesta do Londýna byl spíš takový nouzový únik než dobře promyšlený cestovatelský počin. Potřebovala jsem utéct od rozepsané bakalářské práce, od kritiky svojí vedoucí, která mi den před odletem napsala, že mám přepsat celou jednu kapitolu práce, před stereotypem života v Praze a vůbec jsem chtěla strávit pár dní na místě, kde budu mít klid přemýšlet nad tím jak naložím se svým životem dál (tedy co bude až konečně dostuduju). A taky mi strašně chyběli kamarádi, mezinárodní prostředí a dobrá asijská kuchyně.

Nápad na útěk z reality se začal rodit někdy uprostřed noci někdy mezi končícím rokem 2016 a nově začínajícím rokem 2017, během silvestrovské noci, kdy jsem ležela doma v posteli s horečkou. Ačkoliv jsem byla jen v noční košili a čas od času jsem vstala abych se podívala na ohňostroj za oknem a zaposlouchala se do silvestrovského veselí venku, bylo mi jasné, že dneska, vlastně ani za týden se nikam nehnu. A právě tehdy jsem dostala strašnou chuť se sbalit a někam jet. Takové to puzení, kterému nejde odolat. Mám pocit, že tyhle pomatené cestovatelské stavy jsem pravděpodobně zdědila po své dobrodružné babičce, která v dobách svého mládí podnikala šílené expedice do válečných zón a končin jako jsou třeba Kambodža nebo Jemen – a to jen proto, že nechtěla být doma a chtělo se jí někam jet.

Vzhledem k tomu, že nějaká exotická nebo příliš drahá dovolená nepadala jak z finančních, tak z časových důvodů v úvahu, tak mojí jedinou šancí bylo jet k někomu na návštěvu. Nezbývalo než vyslat S.O.S. signál do světa a čekat kdo z mých báječných přátel mi nabídne azyl. Nebývale rychle se vrátily nabídky čtyř destinací – New York, Petrohrad, Paříž a Londýn. Byla jsem překvapená a měla jsem radost, že ve všech čtyřech městech jsem vítaná – a hlavně, že mám kde složit hlavu a navíc se mi dostane domorodého průvodce. Po krátkém přemýšlení jsem se rozhodla pro Londýn, jelikož mi Anglie, jedna z mých adoptivních domovin už chyběla víc, než jsem si byla ochotná přiznat.

Jak to tak bývá, když jedete k někomu na návštěvu, tak dohodnou termín mého pobytu nebylo jednoduché. Nakonec jsme se s přáteli dohodli, že nejlepší bude začátek dubna. Zpětně si říkám, že to byl vzhledem k blízkému datu odevzdání mé bakalářské práce docela hazard, ale díky bohu to všechno dopadlo dobře. Dokonce mi vyšlo i počasí, což se v Anglii moc často nestává.

IMG_1139

Doprava

Ze srdce Evropy se do Londýna dostanete nejpohodlněji letecky a nebo autobusem, i když právě to letadlo vás paradoxně někdy vyjde i levněji. Londýn má letišť hned několik. Tam jsem letěla ranním letem (fakt, že jsem musela vstávat ve čtyři ráno abych se doplížila na letiště něco vypovídá o levnosti letenky – příště už si to budu pamatovat) s British Airways na letiště Heathrow, ze kterého se do centra Londýna pohodlně (a asi nejlevněji) dostanete asi za hodinu metrem (v Londýně známým jako Tube). Zpátky jsem letěla s českou společností SmartWings (v ceně letenky mají odbavené zavazadlo zdarma a servis byl víc než na úrovni, takže za mě je to jasná jednička) z letiště Gatwick, které najdete jižně od města. Na Gatwick létají levnější aerolinky a různé charterové lety, tudíž vaše šance na levnou letenku je tu mnohem větší než na Heathrow. Z centra se na Gatwick dostanete z centrálního vlakového nádraží Victoria (ale také tam je autobusový terminál a stanice metra, takže přestupy jsou jednodušší). Cesta přímým vlakem směr Brighton, se zastávkou na Gatwick Airport mě s Oyster Card vyšla asi na 6 liber. Jinak k přepravě po samotném Londýně doporučuji využívat hlavně autobusy, jelikož jsou levnější než metro a také mnohem prostornější – plus i něco uvidíte.

Oyster Card

Vaší vstupenkou k přežití a hromadné dopravě v Londýně je Oyster karta. Je to de facto ekvivalent pražské Lítačky/Opencard, jen funguje trochu jinak. Kartu můžete získat na mnohých zastávkách metra ve vestibulu, ale také na letišti a nebo v obchodech, které jsou označené jako místa prodeje Oyster card. Karta vás bude stát deset liber plus peníze které na ní chcete nabít – doporučuji minimálně 10 liber. Pokud v britské metropoli opravdu trávíte jen pár dní, maximálně týden až dva, tak se vám vyplatí využívat systém Pay-as-you-go – tedy platíte jen za to co reálně využijete. Jedná se o kreditový systém nabití Oyster karty, kdy se vám za každou cestu metrem/autobusem strhává adekvátní částka. Kartu vždy při vstupu do metra stačí přiložit k turniketu a můžete jet – na displeji turniketu se vám zobrazuje kolik peněz na kartě ještě máte a kolik vás stála cesta. Zatím co v metru kartu přikládáte dvakrát – při vstupu a výstupu, tak v autobuse jí přikládáte ke čtečce u řidiče nebo v prostoru vozu jen jednou. Při přestupech v metru hledejte růžový „terč“, který vám při přiložení karty pomůže cestu výrazně zlevnit – tak na to nezapomeňte a buďte ve střehu. Záleží jak často a kam jezdíte, tudíž i kde bydlíte a co chcete všechno vidět a taky jak moc jste ochotni chodit pěšky, ale mě většinou vystačilo kolem 10 liber na den (při pohybu mezi Hackney a centrem města). Nezapomeňte však, že cesta na letiště, a je jedno které, vás vyjde minimálně na 6 liber a více, takže si kartu nezapomeňte před odjezdem nabít nebo zkontrolovat kolik na ní máte peněz.

IMG_1049

Bydlení

To kde v Londýně „zakotvíte“ hodně ovlivní celou vaši návštěvu, i co uvidíte a v neposlední řadě taky to, kolik to všechno bude stát. Na jednu stranu jsem nechtěla nikoho obtěžovat svým pobytem, ale když jsem se podívala na možnosti ubytování v dosažitelné vzdálenosti do centra města a jejich ceny, tak mě polilo horko. Tudíž homestay, neboli bydlení u někoho doma bylo mojí jedinou realistickou možností. Shodou okolností žije většina mých kamarádů v londýnské části Hackney, takže jsem skončila právě tam v jednom loftu s kamarády, se kterýma jsem před lety studovala na univerzitě v severoanglickém Manchesteru. Dobrá rada pro všechny – pokud už hledáte ubytování v Londýně jakkoliv a chcete z města něco vidět, tak volte pobyt v tzv. Vnitřním Londýně (Inner London). Ušetří vám to nejen peníze, které byste jinak investovali do dojíždění, ale také čas. Jen považte, právě Hackney je sice pořád ještě součástí Vnitřního Londýna, ale dostat se autobusem nebo metrem do centra pořád trvá kolem 40-50 minut.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

w

Připojování k %s